Rozhodl jsem se nevzdávat to. Oblékl jsem se a vydal se do ulic Saint Julian's, abych viděl oblast. Trvalo to několik dní, ale nakonec jsem šel s proudem a užíval jsem si to po celou dobu - dokonce jako introvert. Je tolik věcí, které můžete udělat sami - sledovat film v kině, večeřet v restauraci, plavat, číst si knihu na terase pěkné kavárny, dělat prohlídky v krásné Vallettě nebo nakupovat. Udělal jsem to všechno.

Možná si myslíte, že na večeři sám v restauraci je divné. Není. Také jsem se na začátku bál. Co si budou myslet? Nic špatného! Přinesl jsem si knihu a pomohlo to. Bylo to Hemingwayovo Pohyblivé svátek, můj oblíbený román, a byl to skvělý společník. Šel jsem do první restaurace, kterou jsem viděl, že se mi líbila, a okamžitě jsem se posadil. Číšník byl milý a podal mi chutný drink. Objednal jsem si pizzu margherita - a udělali mi pizzu ve tvaru srdce! Považoval jsem to za podpůrné gesto.

A tak to chodí - i dnes. Když to píšu, sedím v kavárně a čekám na svůj výtah na letiště. Ráno jsem plaval a navštívil své oblíbené místo na skalnaté pláži, abych se rozloučil

.

Toto není „sbohem“ - ve skutečnosti je to „uvidíme se později“, protože se chci vrátit.