Sdílet tento příspěvek

Láska na druhý pohled

Necestoval jsem sám déle než deset let. Jednoho dne jsem se rozhodl jet na Maltu studovat angličtinu a trochu si odpočinout. Během posledního roku jsem tvrdě pracoval doma a bylo to únavné. Když jsem dokončil svůj čtvrtý román s názvem Cyklistka v češtině (řekněme Cyklista dívka) a nakonec to vyšlo a slavili jsme to s mými přáteli, odletěl jsem na Maltu. Měl jsem jednoduchý plán: studovat, plavat v moři, číst a relaxovat v kavárnách. Opustil jsem svou vesnici uprostřed Brd, a ocitl jsem se v horké betonové džungli a hlučných ulicích. Upřímně řečeno, nebyla to láska na první pohled.

Rozhodl jsem se nevzdávat to. Oblékl jsem se a vydal se do ulic Saint Julian's, abych viděl oblast. Trvalo to několik dní, ale nakonec jsem šel s proudem a užíval jsem si to po celou dobu - dokonce jako introvert. Je tolik věcí, které můžete udělat sami - sledovat film v kině, večeřet v restauraci, plavat, číst si knihu na terase pěkné kavárny, dělat prohlídky v krásné Vallettě nebo nakupovat. Udělal jsem to všechno.

Možná si myslíte, že na večeři sám v restauraci je divné. Není. Také jsem se na začátku bál. Co si budou myslet? Nic špatného! Přinesl jsem si knihu a pomohlo to. Bylo to Hemingwayovo Pohyblivé svátek, můj oblíbený román, a byl to skvělý společník. Šel jsem do první restaurace, kterou jsem viděl, že se mi líbila, a okamžitě jsem se posadil. Číšník byl milý a podal mi chutný drink. Objednal jsem si pizzu margherita - a udělali mi pizzu ve tvaru srdce! Považoval jsem to za podpůrné gesto.

Po týdnu jsem se začal cítit jako doma. Chodil jsem na soukromé hodiny na ESE (Evropská škola angličtiny) a můj učitel David byl velmi milý. Má velký smysl pro humor. Mluvili jsme a sdíleli několik příběhů. Byl jsem ubytován v rezidenci ESE a byl jsem tam šťastný. Moje hodiny začaly odpoledne, a tak jsem ráno šel na skalnatou pláž v zátoce sv. Jiří, kde jsem sledoval přicházející vlny a slunce svítící na tyto malé jezírka ve skalách. Miloval jsem to místo! Jak jsem kráčel, každé ráno jsem míjel tytéž lidi - staršího muže, který seděl před jeho domem, a dámu, která cvičila jógu na svém balkoně. Usmáli jsme se na sebe.

A tak to chodí - i dnes. Když to píšu, sedím v kavárně a čekám na svůj výtah na letiště. Ráno jsem plaval a navštívil své oblíbené místo na skalnaté pláži, abych se rozloučil

Toto není „sbohem“ - ve skutečnosti je to „uvidíme se později“, protože se chci vrátit.